Suterén domu z let třicátých od architekta Miroslava Lorence je v centru města. Rekonstrukcí "krok za krokem" se přeměnil v prostor nejen pro kávu, ale i pro aktivity výstavní, koncertní a přednáškové.

Pro tuto šíři záběru se kafe stalo vyhledávaným místem. Jako všechny nevyužité sklepy, i zde byla vlhkost, nevyhovující výška, špatný přístup a mnoho zavěšených trubek od médií. Bylo provedeno vše technicky nutné, tedy snížení podlahy na nejnižší možnou úroven, zabezpečení stávající vlhkosti zdiva, přísun výměny vzduchu,přeložky a nové rozvody elektriky,vody, kanalizace, přesuny a organizace stávajících, nutně ponechaných médií, s ohledem na provoz domu, kde kromě bytů jsou v provozu také obchodní a jiné komerční aktivity. Konstrukčně zásadní bylo vyříznutí otvoru do železobetonové stropní desky a do něj vložení nového, ocelového schodiště, jako spojení s prvním podlažím domu.

Práce na interieru kavárny byla po těchto podminujících pracech už jen odměnou. Stavební podstata byla ponechána bez zvláštních sofistikovaných úprav, tedy stěny byly jen natřeny, jsou zde cítit materiály, jako beton a cihla. Nově přidané materiály jsou teraco a ocel na schodišti, lité podlahy a skleněné bílé mozaiky na  toaletách, dřevěná, dubová mozaika na podlaze a lokální, černé stěrky stěn. Žebírkové, betonové stropy zůstaly obnaženy, jen natřeny bílou barvou, z části jsou však zakryty rozvody trubek a vzduchotechnikou. Vzhledem ke stávající železobetonové skeletové konstrukci, jsou i veškeré nové rozvody na povrchu. Interier tak získal syrový, industriální charakter. Bylo třeba jej současně odlehčit i podpořit. Objevuje se zde bílé sklo na baru, hnědá kůže v boxech, dřevo na stolcích, obyčejná ocel, jako konstrukční,tak i obkladový materiál.

Sezení je vyřešeno jednoduchými, dřevěnými židlemi a koženými boxy. Prostor oživují ponechané a zvětšené anglické dvorky s denním světlem do ulice.