Bývalá výrobní budova č. 23,  je součástí východní části bývalého Baťovského výrobního areálu. Jedná se o ojedinělý soubor budov na jejichž platformě vyrostlo ve 30. a 40. letech 20. století celé město. Svébytnost zlínské architektury a především urbanismu spočívá v použití nové průmyslové metody hromadné výstavby továrních, veřejných i obytných budov způsobem a rozsahem, který neměl u nás ani ve světě obdoby.

Požadavkem zadání bylo přetvořit výrobní skeletový objekt (3x13 polí 6,15x6,60 m, 4np.) na kancelářskou budovu s maximálním množstvím flexibilních kancelářských ploch a odpovídajícím zázemím. Záměrem a cílem od počátku, bylo maximálně zachovat podstatu a charakter Baťovských výrobních objektů, zvláště jejich utilitárnost, konstrukční a materiálovou pravdivost a proporční vyváženost. Velmi důležitou roli  hrála otázka proporcí budovy jako celku vůči urbanistickému kontextu celého areálu. Na návrh prostorové koncepce měl zásadní vliv statický stav budovy, který nedovoloval  další zatěžování čtvrtého podlaží. Zbourání tohoto posledního podlaží pro nás z prostorově-proporčních a urbanistických důvodů nepřicházelo v úvahu, rozhodli jsme se ho, byť pouze ve své konstrukční podstatě, ponechat. Byl odstraněn celý obvodový plášť a vše uvnitř půdorysu, zůstal pouze holý skelet. Do střední části tohoto, nyní volného prostoru, čtvrtého podlaží byl vsazen lehký montovaný objekt velkoprostorové kanceláře na vlastní subtilní ocelové konstrukci. Prostorová koncepce budovy se odvíjí z centrálního atriového prostoru (střední trakt), kolem něhož jsou uspořádány kancelářské plochy s přímím denním světlem.

Střední komunikační prostor je propojen vertikálně skrz otvory ve stropních deskách přes všechna patra, což umožňuje dostat do nitra budovy horní světlo. Na tuto formu prosvětlení navazuje ve čtyřech místech ještě světlo boční, skrz prosklené stěny tubusů s jednacími místnostmi. Tubusy prochází skrz původní plášť budovy až do exteriéru (plech Corten) kde dávají jasně najevo novou formu vnitřního uspořádání. Součástí budovy je také vnější výtahová věž z 60.let 20. století. Její krásná vertikální proporce je zakončena bývalou strojovnou výtahu, dnes vyhlídkou na celý areál. Za důležitou součást koncepce považujeme také ponechání původních cihelných parapetních vyzdívek z 30.let spolu s repasovanými okny z 60.let minulého století. Použití nových materiálů má odezvu ve svém okolí: tubusy - plech Corten, vestavba ve na střeše – černá vodovzdorná překližka, vstupní tubus  – černý plech, požární schodiště – černý antikorozní nátěr + žárový pozink, podlahy – cementovo-epoxidové lité stěrky, příčky – dřevěná montovaná konstrukce – povrch smrková dýha…apod. Objekt by měl být charakteristický svou původní industriální syrovostí a zároveň konstrukční křehkostí s odkazem na historicky klíčové období výstavby Velkého Zlína.