Sportovní areál v Sazovicích

Sazovice, 2010

Architekt

Ing. arch. Pavel Mudřík

Autor fotografií

Daniela Dostálková
Libor Stavjaník

Sportovní areál v Sazovicích existoval již dříve, časem však zcela zchátral a zanikl .Tradice a pamět zůstala. S ohledem na velikost obce jde o zvláště rozlehlou plochu v centrální zastavěné části, vymezenou silnicí a potokem na protilehlých stranách .Investor vstoupil do původního prostoru s novými silami. Podmínkou bylo zachování stávající betonové vany bazénu a objektu šaten. Nový areál měl za cíl obnovit a rozšířit celoroční aktivity.

 

Požadavky investora byly s ohledem na vymezený prostor náročné. Poloha ve středu obce, mezi stávajícími domy si vyžádala vytvořit koncepci lehké, transparentní objektové zastavěnosti. Nové objekty by měly působit uvolněně, až prázdninově, ale současně trvale a jasně. Organizace prostoru je podřízena ploše koupaliště, které bude i po ukončení letní sezony nabízet některé objekty k celoročnímu využívání, jako dětské hřiště, šatny sportovců, sauna s welnes a venkovní bufet. K celku areálu dále patří dvě minifotbalové hřiště s umělým povrchem, letní tenisový kurt s umělou trávou, multifunkční hřiště / nohejbal, basketbal, volejba, floorbal / s mantinely na zimní hokej. Dnes ještě nerealizovaná krytá hala na tenis a minifotbal, dále samostatné objekty restaurace, venkovního občerstvení, šaten s welnes a skladu .Na pozemek se ještě vešla parkovací místa. Velkým handicapem je ona stávající pozice v blízkosti potoka, kde kdysi býval mlýnský náhon.

 

Na ploše byl proveden důkladný drenážní systém, zvýšena niveleta plochy založení, a veškeré technické podmíněnosti, jako čov, trafostanice, a veškeré přípojky inženýrských sítí. Oproti stávající obecní komunikaci je areál „ utopen asi o tři metry. Tohoto je využito při koncepci osazení hlavního objektu restaurace s přístupovou lávkou a konzolou příčného objektu zázemí restaurace. Podél silnice je „ do větru“ osazena hlavní transparentní hmota restaurace na pilířích, a na něj navazuje příčná lod, sotva se jí dotýkající. Přiznaná betonová sketletová konstrukce umožnuje maximální transparenci hmoty. Do rámu je vložena dřevostavba, na povrchu se projevující modřínovými šupinovými výplněmi stěn a prosklenými plochami .Na jižní stranu je rám v celé délce vykonzolován a tím vytváří velkorysou terasu s fixním transparentním překrytím. Podlaha i strop jsou dřevěné, modřínové. Přístup do restaurace je řešen přemostěním ocelovou lávkou s dřevěnou palubou. N a druhé straně, na terase je spuštěno ocelové schodiště do prostoru koupaliště. Objekty jsou podjízdné a podchůzí. Tato možnost umocnuje objemovou lehkost. Pod hlavním objektem je umístěn vstup do koupaliště, šatny, pokladna a ostatní nutnosti.

 

Objekty v koupališti/ bufet / mají lehký, konstruktivní charakter. Je zde použit ocelový rám s betonovými a sklobetonovými výplněmi. Na dalších jsou použity dřevěné, modřínové pláště. Stávající objekt šaten byl v průběhu stavby zcela nahrazen novými konstrukcemi. Bazénová vana byla sice využita, ale zůstal jen prostý beton, a vše ostatní, včetně kompletní technologie je nové. Nakonec se podmínka zachování bazénové vany stala obtíží pro koncepci organizace prostoru. Venkovní pochůzí plochy jsou betonové, z česaného betonu a betonových desek. Odpočivná plocha k ležení je umístěna za objektem sprch a občerstvení, více do klidu .Na plochu areálu byly nasazeny javory a lipky, pro budoucí příjemné stíny. Příjezdní komunikace je živičná, na rozdíl od parkovacího stání, které je vysypáno kamennou drtí. Areál je volně přístupný, jen koupaliště je oploceno pletivem. V interierech jsou použity loupané borové překližky, modřínové prkna, dubové vlysy, tarket i lité podlahy.